Náhradní rodinná péče

Náhradní rodinná péče je poskytována dětem bez rodiny, nebo dětem, které nemohou být z různých důvodů vychovávány ve své vlastní rodině. Tento typ péče dává dětem možnost vyrůstat v přirozeném rodinném prostředí, které – na rozdíl od ústavní péče – má pozitivní vliv na jejich psychomotorický a psychický vývoj. Umisťování dětí do náhradní rodinné péče je v ČR možné teprve od roku 1963, kdy byl vydán zákon o rodině. V České republice vyrůstá přibližně 1% dětí mimo svoji rodinu. Tato skutečnost je pro děti vysoce zátěžová, nicméně jí nelze předejít ani v nejvyspělejších státech světa. Do této situace se děti dostávají z různých důvodů, jejich rodiče výchovu a péči nezvládají, odmítají nebo mohou být pro své dítě nebezpečnými.

Důležitými zásadními principy jsou:

  • Každé dítě má právo prožít normální a dobré dětství.
  • Každé dítě má právo rozvinout svůj potenciál.
  • Každé dítě má právo vyjádřit svůj názor a podílet se na rozhodnutích, která se ho dotýkají.

Tyto principy lze naplňovat v přirozeném – tedy rodinném prostředí. Ústavní péče není schopna nabídnout dítěti přirozené prostředí, kde by byl umožněn přirozený vývoj dítěte. Organizace NA DLANI usiluje o podporu náhradních rodin, které jsou schopny dítěti nabídnout přirozené rodinné prostředí.

Formy náhradní rodinné péče

  • Osvojení (adopce)

Osvojitelé mají stejná práva a povinnosti vůči dítěti jako rodiče, stávají se tak zákonnými zástupci dítěte a mají rodičovskou zodpovědnost k osvojenci. Osvojením zanikají zároveň vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojené dítě získá příjmení osvojitelů. O osvojení rozhoduje soud na návrh osob buď jednotlivci, nebo manželů, které si chtějí dítě osvojit.

  • Poručenství

Situace, kdy:

  • oba rodiče nezletilého dítěte zemřeli,
  • byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti,
  • výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo
  • nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu,

řeší zákon o rodině ustanovením poručníka, který bude nezletilé dítě

  • vychovávat,
  • zastupovat a
  • spravovat jeho majetek místo rodičů.

Pokud soudem ustanovený poručník bude o dítě osobně pečovat a naplňovat všechny složky rodičovské zodpovědnosti, nastupuje namísto rodičů téměř v celém rozsahu. Pak je možné řadit poručenství do forem náhradní výchovy, a to do forem náhradní rodinné péče. V případě osobní péče o dítě jsou poručník i dítě zabezpečeni dávkami pěstounské péče za stejných podmínek jako pěstoun a dítě svěřené do pěstounské péče.

  • Předpěstounská péče

Je-li dítě z rozhodnutí soudu v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo v pěstounské péči na přechodnou dobu, může být před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dočasně svěřeno rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem a splňuje zákonem stanovené podmínky. Obdobně může být do péče budoucích pěstounů svěřeno i dítě, které není v ústavní výchově, pokud rodiče s pěstounskou péčí souhlasí. Nebude-li do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, rozhodnutí o dočasném svěření dítěte pozbude právní účinky.

  • Pěstounská péče
  • Pěstounská péče dlouhodobá – pro děti, jejichž výchova není u rodičů zajištěna
    a zájem dítěte takové svěření vyžaduje. Pěstounská péče dlouhodobá umožňuje svěření dítěte do společné péče manželů.
  • Pěstounská péče na přechodnou dobu – Pěstounská péče na přechodnou dobu představuje od roku 2006 nový institut v oblasti pěstounské péče. Jedná se o rodinnou, individuální formu péče, státem podporovanou, která bude dětem poskytována na nezbytně nutnou, relativně krátkou dobu. Výhodou je, že dítě nemusí trávit čas v domovech ani ústavech. Soud svěřuje děti do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou v evidenci.
  • Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby – Jednou z možností, které zákon o rodině upravuje, je svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče, o kterém může soud rozhodnout, vyžaduje-li to zájem dítěte a fyzická osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte, ale může to být i někdo jiný, kdo je dítěti blízký, k němuž má dítě vytvořený citový vztah. Pokud není možné rodičům stanovit vyživovací povinnost, nelze dítě do této formy péče svěřit.

Legislativa

  • zákon o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů
  • zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů
  • zákon o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů
  • občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů